Deckard

Samozřejmě půjde o naprosto subjektiví výběr toho, co mi v iPhonu po tomto pro iOS významném roce zbylo na první stránce, nebo velmi blízko dosahu.

Flipboard
Přestože Flipboard dorazil na iPhone až ke konci roku, byla to ukázka toho, že je stále možné přijít s originálním ovládáním pro mobilní zařízení. Není sporu o tom, že podobné otáčení stránek budeme teď potkávat u mnoha dalších aplikací. Ale u Flipboardu nejde jen o uživatelské rozhraní, byť velmi příjemné a originální.
Možnost napojit přesně svůj mix zpráv, včetně twitter, instagram, google reader účtů přináší tak velmi osobní a přesné zpravodajství v kapesním formátu. Samozřejmě Flipboard není bez chyb a několik úprav a oprav by si zasloužil, ale rozhodně patří mezi ty nejlepší zpravodajské aplikace nového typu, které generují obsah na základě uživatele, nikoliv publikujícího média.
Zajímavé je, že v přibližně stejné době vyšel pro iPhone Zite - mnohem přesnější a kvalitnější aplikace pro personifikované zprávy. A přestože na iPadu na něj nedám dopustit a iPadový Flipboard překonává o několik tříd, na iPhonu se používá špatně a tak se mi krčí v nějaké složce. Druhým pohledem také může být odlišný způsob, jak informace přijímáme na iPadu a iPhonu. Zatímco pro iPad je Zite ideální, protože dovoluje v klidu studovat celé zprávy, na iPhone je ono flipboardové otáčení nadpisy naprosto dostatečným. A tím se tvůrci trefili, na rozdíl od Zite, které jen kopíruje iPadovou funkcionalitu.
Každopádně Flipboard je něco, co by si nikdo s iPhonem neměl nechat ujít.
[iTunes]

Tím, že MacOS Lion převzal několik z iOS prvků se dá celkem čekat, že i nadále se budou v tomto desktopovém OS služby z iOS ověřené, nebo ty, které přinášejí snažší komunikaci mezi Apple produkty.

AirPlay

AirPlay mirroring je jednou z velmi užitečných a zatím málo propagovaných funkcí iOS, potažmo A5 čipů.

Apple dnes nasadil tři nové reklamy na iPhone 4S, resp. "Zatím nejlepší iPhone". Každá se věnuje jiné z jeho unikátních funkcí:

Siri



iCloud



Foťák

Nejdřív se musím přiznat, že jedním z elementů, které mě k běhání dostaly, byla i značka Nike se svým Nike+ programem. A tak, když jsem začal vídat reklamy na podzimní Nike Run Prague, zamýšlel jsem se, zda bych na to tou dobou už mohl mít.

Abych parafrázoval klasika: "Účastnil jsem se před několika dny odborné konference na téma internetové reklamy, seděl jsem tak vzadu a udělal si čárku, pokaždé, když se ozvalo iPad...".

A nemůžu pokračovat : "...ani jednou, přátelé", protože iPad a digitální distribuce obsahu do mobilních zařízení byla rozhodně na pořadu. Tři samostatné přednášky na toto téma to dokazují. Je holým faktem, že v ČR se publikování pro platformu iPadu, resp. tabletů obecně věnují spíše pouze nadšenci a celá tato činnost je prozatím pouze spíše koníčkem. Proto byly také zajímavé informace od tří subjektů, které na našem malém trhu pro tuto platformu již publikují: Hospodářské noviny - economia , Computer - Mladá Fronta (dříve CPress) a ČTK. ČTK označila iPad resp. iPhone pouze za jeden z kanálů jak vydělat a technicky přednáška zajímavá nebyla. Podržím se tedy subjektivních postřehů z prvních dvou:

Economia - Hospodářské noviny na iPadu - neradi a špatně

Už úvod přednášky od Andrey Tomšů z Economie byl předznamenáním kompletního přístupu tohoto nakladatelství k problematice. Po vysvětlení, co iPad je byl prohlášen za zařízení pro zábavu, nikoliv čtení (což bylo v rozporu s výrazně serióznější přednáškou Jeffa Hyamse, podloženou daty).
Následně bylo vysvětleno, že Hospodářské noviny neměly na výběr, jestli na iPad ano či ne, ale vzhledem k nadšení Zdeňka Bakaly pro Apple produkty, to byla povinnost. A byla silně cítit nelibost tohoto rozhodnutí a nechuť něco takového tvořit. Ostatně na výsledku je přesně tento přístup silně viditelný.
Přednášející si co chvíli vyvracela vlastní argumenty jako například žehrání na nákladnou nutnost převodu videa do H.264 za chvíli eliminovala tvrzením, že hlavní video obsah - inzerci - dostávají od společností, které inzerují v TV, takže dodání v MPEG4 a HD není problém...
Každopádně zazněla i zajímavá čísla. Tvorba aplikace HN pro iPad stála kolem půl milionu korun, trvala 5 měsíců a aktuálně pracuje automaticky.
To znamená, že zdrojem obsahu jsou zlomené tištěné noviny, které následně další software znovu rozdělí do jednotivých částí a automaticky vygeneruje to, co mohou odvážní na svých iPadech vidět.
Také čísla, týkající se stahování byla trochu zavádějící. Po prohlášení, že aplikaci HN si stáhlo 10% všech vlastníků iPadů v ČR (předpokládá se 40.000 přístrojů), se ukázalo, že pravidelně si obsah stahuje pouze 200 lidí, což občas vyskočí k 900.
Ohledně monetizace zazněl také jeden zajímavý fakt - kompletní "ziskovost" tohoto projektu pramení ze spolupráce s Reiffeisen bankou, která umístění svých reklam dosahuje "zázračných" 17% CTR. To jim stačí a nezkoumají důvody proklikávání a tak HN budou v této formě pokračovat. Navíc chystají velmi brzy další tituly, jako jsou Marketing a Media a Respekt. A bohužel pravděpodobně stejně tristní formou jako HN.

Obecně lze říci, že HN jsou u nás ukázkou toho, jak by se k iPad verzi novin přistupovat nemělo a z celé prezentace čišel odpor k této povinnosti a škodolibá radost z toho, že se to nedaří a ukáže se, že tento směr byl špatný.


Computer - naděje umírá poslední, ale snad to nějak dopadne...

Další představení pro iPad tvořeného média byla přednáška Michala Politzera, který prezentoval časopis Computer (potažmo ForMen a FOOD).
Zde bylo rozhodně znát větší nadšení pro věc, ale na druhou stranu se prezentovalo hlavně z hlediska marketingového, nikoliv technického.
Zajímavé bylo, že hlavním důvodem proč publikovat takto na iPadu je ochrana proti kopírování. Computer již tři roky vychází ve formě PDF a redakce evidentně trpí tím, že jakmile jej v PDF vydá, objeví se na warezu. Přesto jsou s počtem předplatitelů této verze spokojeni. Každopádně se iPad verze v podání Adobe Digital Editions stala hlavním zájmem digitální distribuce.

Obecně lze z přednášky vypíchnout to, že Mladé Frontě přijde interaktivita, kterou ve svých časopisech nyní předvádějí, dostatečná a jsou s ní spokojení. Rádi by používali více HTML5, ale nemají žádné slušné programátory.

Zajímavou částí byly informace o vzniku časopisu pro iPad. Po výrobě tištěného čísla a odeslání do tiskárny teprve začíná převod pro iPad. Každý z článků se v InDesignu přelomí na 1024x768 a doplní se "interaktivita". Následně jde časopis teprve na schválení a následně je skrze Adobe Digital Editions ke stažení uživatelům.
V MF jsou velmi překvapeni tím, že schvalovací proces je nutný pro každé číslo časopisu a někdy trvá déle než dva dny. Ovšem to, že do tiskárny také posílají s předstihem neřeší a že by elektronickou verzi začali dělat dřív, než po skončení tištěné je také nenapadlo.
Nadávky na schvalovací proces Apple zazněly několikrát, ale vždy ve smyslu - oni zlí nám brzdí náš úžasný produkt, ale nejsme ochotni jej dát ke schválení s předstihem - chceme, aby byl okamžitě ke stažení.

Ohledně financí lze říci, že se tyto časopisy Mladé Frontě z kupování přes AppStore nezaplatí a aktuálně jim "být na nule" pomáhá inzerce (kterou pravděpodobně bundlují s tištěným magazínem).

Jedinou zajímavou věcí bylo, že se přiznali, že do aktuálních čísel svých časopisů přidali kód, který sleduje, jestli je iPad, na kterém jejich časopis čtete, připojen online a toto odesílá zpět. Nakolik je to etické a nakolik to spadá do nedovoleného sběru osobních informací si musí každý srovnat sám.


Tolik mé postřehy k malým hráčům na poli iPad magazínů. Že se aktuálně doba mění a všichni velcí hráči přistupují na InApp Subscription nakupování znamená, že i české subjekty na tomto poli budou muset svou nabídku upravit. Jak se teprve uvidí.

Po zmínce obalů třetích stran jako TweveSouth BookBook a Pad&Quill Case není možné vynechat přímo Apple "obal" Smart Cover, který se objevil spolu s novým iPadem.

Apple vyrábí tento obal ze dvou materiálů a v mnoha barvách. To je posun od posledního obalu na iPad, který byť s několika originálními nápady byl výhradně černý a v mnoha ohledech se nepovedl. Každý kdo jej chvíli na první generaci iPadu používal mi dá za pravdu. Apple se poučil a tak Smart Cover přichází s několika velmi originálními řešeními, které používání iPadu spíše zpříjemní.

Dneska se vracím k načatému tématu originálních obalů pro iPad. Dneska trochu ještě trochu více stylověji s výrobkem od známého výrobce i-příslušenství TwelveSouth.
Dnes budu psát výhradně ze svých zkušeností, jelikož jsem se právě designem tohoto obalu nechal zlákat a jeden vlastním a používám.

Je obecně známo, že Apple produkcí svých skělých gadgetů tvoří obrovský sekundární trh pro jejich příslušenství. Jen výjimečně se tento výrobce uchýlí k vlastní výrobě obalů či pouzder pro své vlastní výrobky. Toto přenechává druhým stranám a kvalitní pak vybírá na do svého Apple Store.

Vzhledem k více jak masové produkci lifestylových apple produktů pak může vzniknout velké množství velmi rozdílných a hlavně originálních doplňků. Tentokrát se zaměřím na obaly pro iPad, které alespoň trochu přinášejí originalitu a zajímavý design.

Samotný iPad svým použitím vybízí k pomyslnému spojení s knihou či sešitem. Čteme si v něm jako v knize, dokonce v něm čteme knihy... "Knižní" obaly tak jsou logickým efektem možnosti použití.

Zkusím se podívat na jednotlivé obaly z hlediska použití a poukusím se nastínit i možné nevýhody konkrétních řešení.
Začnu u kvalitního řešení firmy Pad & Quill.

The Case Vol 1, 2, 3
Pad&Quill, $59.99

Pad & Quill je vcelku známý výrobce, který se zaměřuje na ruční výrobu obalů pro nejrůznější elektronické přístroje ve formě knih či sešitů, nejvíce připomínající Moleskine. Obal pro iPad není výjimkou. Tvrdé černé desky s dřevěným vnitřkem umožňují pevně uchytit iPad a snadno jej používat.


Uchycení
Uchycení samotné je realizováno gumovými rohy v přesně vyříznutém dřevěném korpusu. Tento systém je stejný u všech ostatních produktů Pad & Quill. iPad trochu silou zatlačíte do obalu a pak s ním můžete cestovat bez obav, že by se jakkoliv hnul.
Pro vyndávání slouží typická červená "záložka", za kterou lehce zatáhnete a iPad jakoby přizvednete a tím osvobodíte z pevného sevření rámu.
Celý obal je vybaven ještě právě pro Moleskine typickou gumičkou, která drží vrchní desky pevně zavřené, dokud ji neodstraníte. Jde ale spíše o pocit a styl než o funkční řešení. Velikostí a vahou desek samotých totiž k samovolnému otvírání moc nedochází.
Je možné, že právě kvůli napodobování Moleskine řešení byl v třetí verzi obalu tento prvek odstraněn a nahrazen zapínacím mechanismem ve stylu deníků. Osobně jsem preferoval první řešení a právě tento nový styl zapínání by mě od nákupu odradil. Ale to může být u každého jiné a opravdu záleží na vkusu.


Používání
Pokud se podíváme na běžné použití tohoto obalu, je jasné, že v něm primárně budeme držet iPad svisle.  Ideálně pak jako rozevřenou knihu. Přední desky sice jdou odklopit úplně dozadu, ale spoj je natolik pevný, že aby vznikla plochá podložka bude třeba vynaložit sílu. A ta následně může vést k opotřebení obalu a odlupování materiálu hřbetu.


Proto je kousek od hřbetu přední deska rozdělena, ostatně jako u většiny ostatních obalů pro iPad. Tady je ovšem rozdělení velmi blízko hřbetu. Dosahuje tím celkem pohodlného držení svisle s odklopenými deskami až dozadu, ale na druhou stranu zase při položení na podložku nedosahuje velkého úhlu sklonu obrazovky. To může být výhodou i nevýhodou.

Na obrázku je vidět, jak se na něm ideálně pracuje s takto mírným sklopením. Na druhou stranu použití na sledování videa pak tento sklon nestačí. K tomu účelu je určena druhá poloha - postavení na hrany obalu. Tím vznikne téměř kolmý stojánek pro iPad. To, aby se desky nerozjížděly zajišťuje spínací pásek, který se objevuje o třetí verze. Nevím nakolik je toto řešení nutné a kolik uživatelů tímto způsobem iPad staví, ale je to jedna z možností.



Výhody a nevýhody
Právě dost typický způsob uchycení dovoluje s iPadem v obalu snadno manipulovat bez strachu, že vypadne či se uvolní. To je velmi pohodlné, pokud iPad zůstává v obalu většinu času a zvyknete si pracovat s ním tak. The Case není řešením pokud hledáte obal na pouhé přenášení iPadu a jste zvyklí jej používat samotný. Vyjímaní je totiž třeba provádět celkem silou a přecijen mluvíme o gumových okrajích, které přístroj drží uvnitř. To znamená, že pokud iPad šestkrát denně vyndáte a zandáte, celkem záhy tam nebude držet tak pevně jako na počátku.
Na druhou stranu je třeba dodat, že s deskami dostanete tenký proužek gumy, který je v rozích použit a tak pokud se vám "vyžvýká" stávající náplň, můžete si obal sami opravit.

Zhodnocení 
Jak naznačuje název, Pad & Quill na obalu pracují a aktuálně nabízejí 3. verzi, která již opravdu vychytala všechny drobnosti, které mohly na předchozích vadit. Kupujete tak velmi kvalitní řešení od známého výrobce a rozhodně se nemusíte bát problémů. Všechny porty jsou dostupné i bez vyndání z obalu a jednotlivé verze se liší krom drobností jen způsobem zapínání desek.
Osobně od Pad&Quill vlastním dvě pouzdra a musím potvrdit, že ruční zpracování garantuje kvalitu   a je velmi příjemné je používat.

I pro iPad2?
Vzhledem k tomu, že iPad2 je za dveřmi je dobré se zeptat, jestli tento obal je možné použít i s novým iPadem. Přestože specifikace nebyly k dnešku ještě zveřejněny, dá se předpokládat, že rozměrově (výška a šířka) zůstane iPad u druhé verze stejný. Takže by nemělo nic bránit použití i Pad&Quill obalů pro verzi 2. Hlavní změnou by teoreticky měla být hloubka iPadu a možná zkosení jeho zadního dílu.
Ani jedna z těchto změn by neměla znamenat, že budete tento obal muset vyhodit. Pokud iPad v druhé verzi dosáhne ztenčení, mělo by být velmi jednoduché celý prostor jednoduše vyložit, aby přístroj "neplaval" ve vzduchu, anebo se spolehnout na pevnost rohových úchytů. Každopádně bych se (ne)kompatibility s iPadem 2 neobával a tak je tento obal dobrou investicí.

Když Apple představil nový MacBook Air, váhal jsem asi týden. Pak hned šel starý MacBook Pro (13") z domu (mimochodem první můj Apple, co jsem prodal) a já se začal shánět po novém Airu.

Nejdřív upřesním na co notebook používám - doma existuji spokojeně na 24" iMacu a notebook jsem měl vždy jako mobilní řešení. Tedy něco, co mi umožní pracovat na OSX i mimo domov. Ta situace nenastává tak často, ale mí s sebou Maca prostě mám.

Ne iPad
Když přišel iPad, začal jsem uvažovat, zda nedokáže nahradit notebook. S ukládáním dat na cloud, resp. MobileMe službu nemám problém a jsem na ni celkem zvyklý, takže mi to přišlo jako dobrý nápad. Nakonec se z iPadu ovšem vyklubalo zařízení, které splňuje mnohé moje představy o mobilním zařízení, ale práci to nezahrnuje. Tedy došel jsem k tomu, že notebook je něco, co nedokázal iPad eliminovat.

Ne Netbook
Představa netbooku pro mě byla celkem brzy zavržena. Nikoliv kvůli MacOS, ale spíše limitům, které tyto zařízení nesou. Je to malé, vcelku hnusné, plastové, chybí tomu výkon, kapacita a vlastně všechno, co můžete odebrat, aby to bylo mobilní. Měl jsem v ruce velké spektrum těchto zařízení svých přátel, kteří ohýbali Windows pro tento způsob používání a nakonec toto "mobilní" zařízení chtěli používat jako plnohodnotné PC.

Ano Macbook
S 13" MacBookem Pro jsem byl spokojený, ovšem pokud jsem s ním chtěl někam vyrazit, musel jsem s tím počítat. tj. vzít si příslušnou tašku, ideálně nabíječku a přeci jen na tom rameni ta dvě kila cítit. Za to jsem dostal MacOS na cesty, dostatečnou kapacitu a přístup k internetu, kde jsem si zamanul. Neměl jsem moc důvodů měnit, do té doby, kdy jedinou mobilnější alternativou byl plastový MacBook.

Ano Air
Když přišel Air a Apple udělal úkrok stranou směrem k netbookům, začal jsem uvažovat rychle. Moc jsem nevěřil papírovým parametrům, ale uvědomoval si, že potřebuji mnohem více mobilní řešení, než měřitelný výkon stolního počítače. Tedy jsem si po týdnu pořídil MacBook Air 11,6" 128GB, 2GB RAM.
Parametry uvádím proto, že jde o střední variantu a vzhledem k tomu, že následně uváděné zkušenosti se budou lišit na 4GB RAM na větším displeji či disku.

Před pár dny byl vývojářům zpřístupněn firmware iOS 4.3, který přináší nová gesta na iPad. Už jsem se v minulosti několikrát zamýšlel, proč proboha Safari na iPadu neumožňuje klasické "back" pomocí tří prstů, jak jsem na to zvyklý z MacBooku nebo iMacu. Technologie s tím problém nemá - fungující multitouch je symbolem iPadu. Přesto jsme zatím měli možnost zapojit maximálně dva prsty do ovládání. To se ale mění. Už beta iOS 4.3 mnohé naznačuje.

• iOS 4.3 pro vývojáře - multitouch ovládání - přestaví tuto možnost díky neoficiální šeptandě, která mnohem víc zajímá technologické servery
• Přestavení iPad2 - očekávatelně právě pro něj je toto ovládání určeno.
• Uvedení iPad2 - dá se předpokládat další update iOS, který už bude tento víceprstový multitouch podporovat i pro běžné uživatele
• Uvedení Mac OS X Lion, který bude toto ovládání používat naprosto stejným způsobem jako iPad1 a 2 

K tomuto zamyšlení mě donutil titulek a celkové vyznění dnešní PR zprávy nakladatelství Mladá Fronta. Pokud pomineme, že pravděpodobně naschvál míchají jablka s hruškami a obecně je to blábol, je zajímavé se zastavit nad evidentním směrem MF a jejich působení na internetu v poslední době.

Před časem Mladá Fronta, dosud nepůsobící na internetu, získala velké množství internetových médií díky nákupu CPressu (Computer Press). Padlo jim tak do klína mj. Živě, Mobilmania, časopis Computer, Connect apod. Brzy na to předvedli, že svou internetovou koncepci teprve hledají a zavládl chaos a propagace ztrátových časopisů a projektů právě těmito novými kanály. Příklad toho, jak nešikovně může analogové médium do digitálního světa.

Hurá na iPad

Tím, že se iPad přihlásil k otevřenému standardu publikací učinil velmi významný krok a cestu téměř všem na displeje iPadů.
Přestože jde o formát otevřený a k elektronickým knihám přátelský, není o něm příliš mnoho informací obecně známo.

Takže předpokládejme, že máte své elektronické knihy v tuto chvíli ve formátu PDF a rádi byste je naimportovali do svých iTunes knihoven a následně prohlíželi v iPadu.
Pokud vám stačí pdf, není nic jednoduššího, než si je nasypat do nějakého internetového adresáře (třeba MobileMe nebo DropBox) a pak si je rovnou z mobilního safari otvírali. Tím se ovšem ochuzujete o vcelku hodně možností, které čtení elektronických knih přes iBooks nabízí. Více třeba zde.

Pokud si chcete ze svých PDF vyrobit ePub knížku máte několik možností. Zmíním dvě hlavní.

ePub2Go
Online služba, která nabízí možnost nahrát na server jakékoliv vlastní či přímo z internetu linkované pdf a následně si stáhnout či nechat poslat výsledný ePub dokument. Osobně nejsem moc velký příznivec online software, který si nechává posílat něco na server, pak to upraví a pošle zpět, zvlášť třeba u neveřejných dokumentů. Ale možnost to je. ePub2Go

Calibre
Calibre eBook Project je řešení o mnoho lepší. Jedná se o projekt, nabízející softwarové řešení pro hlavní platformy pro převod elektronických knih. A neomezuje se pouze na pdf a ePub. Spíše naopak - nenajdete snad formát současných i minulých elektronických čteček či software, který by nepodporoval.
Takže můžete naimportovat své PDF, změnit hlavní metadata (která budou následně použita pro třídění ve vaší iBooks knihovně) a obálku a program se už postará o konverzi.
Vše je rychlé a bezproblémové, přestože by rozhraní ještě určitě zvládlo nějaké to vylepšení. Výsledkem je ePub soubor, který stačí pouze přetáhnout do vašich iTunes (9.1+) a sesynchronizovat s iPadem.
Následně uvidíte knížku na své virtuální poličce a můžete se pustit do čtení.

Ukázka prostředí:

O tohle se musím podělit. Že potenciál obrovského trhu obsahu na iPad přitahuje nejen velké vydavatelské domy, ale i jednoltivce je jasné. A konkurence bude velká. Znamená to mj. i to, že bude důležité něčím zaujmout. A podobný typ obálek magazínů by to mohl klidně být:

iPad Sunset Mag Cover Spec from Jesse Rosten on Vimeo.

Říkám si, že je to snad poprvé, kdy mám pocit, že je možné sledovat historický zlom ve vývoji technologií. Jak už to mám v poslední době ve zvyku, mluvím o iPadu. Ale mám na mysli obecně přístup Apple k technologii Flash.

Nechme stranou proč se tak stalo, ale faktem je, že flash je problémovým prvkem, který výrazně narušuje spolehlivost jablečných počítačů. Vždyť jeho zabugovanost byla důvodem, proč bylo spouštění flash prvků procesově odděleno od prohlížeče samotného.

Přestože bylo oznámeno, že všechny aplikace, připravené pro iPhone budou hned od počátku fungovat bez problémů na iPadu, zůstává otázkou, jak se na jejich ovládání projeví přeci jenom jiný rozměr displeje.
On princip tvorby aplikací pro iPhone byl takový, že se muselo počítat s jeho omezeným rozměrem a když prostředí zvětšíte na 10" obrazovku, nemusí to být automaticky lepší.

Ale samozřejmě jsou aplikace, které trochu trpěly velikostí displeje iPhonu a větší rozměry jim rozhodně přijdou k duhu. Vybírám samozřejmě ty, se kterými mám zkušenost, seznam není rozhodně kompletní a vyčerpávající a mluvím o aplikacích, které nepotřebují přeprogramování. Často jde o ukázku kategorie jako takové.

iPad je určitě produkt zajímavý. Od svého představení vzbuzuje různé emoce. Od klasického odmítání všeho jablečného až po nadšené hýkání. Soudný člověk, který rád zkouší technické novinky a udržuje se v obraze, co se týká posledních výstřelků IT, nemůže zaváhat. Sice neví úplně přesně, k čemu mu iPad bude, ale je mu jasné, že má šanci se zúčastnit revoluce v přístupu k informacím.
To možná zní nadneseně, ale vraťme se k tomuto tvrzení řekněme tak za rok a posuďme, nakolik jsme si zvykli iPad, nebo jakýkoliv další dotykový tablet využívat ke každodenní práci a zábavě. Já tvrdím, že ta změna bude významná, ale samozřejmě se můžu mýlit.

Po uvedení iPadu od Apple se o něm popsalo mnoho papíru a bitů, možná už i tolik jako před jeho uvedením. Každý v něm vidí něco jihého. Někdo očekával náhradu netbooků a je zklamán (právem). Multitasking se nekoná, plnohodnotný MacOS se nekoná.

Já si ale nemyslím, že by to byla chyba nebo neodhadnutí trhu. On si totiž iPad připravil půdu, aby mohl vytvořit trh vlastní. Může být plnohodnotným soupěřem stávajících zařízení a potenciálním vítězem v následujících oblastech:

- elektronická čtečka dokumentů
- přenosný přehrávač multimédií
- platforma pro sociální komunikaci a webové prohlížení

A když se na tyhle trhy podíváme s odstupem a nadhledem, nebude až tak složité s kvalitním zařízením do roka diktovat pravidla. Vezmu to odzadu:

Plnohodnotná webová stránka v něčem, co jde snadno přenášet, příjemně se drží v ruce ikdyž člověk nesedí u pracovního či jiného stolu, je věc, která v tuto chvíli obrovskému množství lidí chybí. A možná o tom ještě neví. V tom je Apple opět vpředu. Byť se to může dneska zdát jako scifi, věřím, že do roku bude normální, aby měli iPad jako věc, kterou si budou brát s sebou kamkoliv a byli online, spojení se svými profily, facebooky, objednávali, psali maily a podobně.

Přestože jsem se sotva (a ještě ne úplně) zbavil nachlazení z víkendu, dnešní počasí a nebezpečí toho, že se zhorší, mi nedalo a prostě jsem musel vyběhnout ven.
Přestože jsem měl téměr týden kompletní pauzu, tak jsem první dva kilometry velmi výrazně cítil holeně a kotníky. A to tak, jako bych včera uběhl nějakou delší vzdálenost.
Každopádně to ale po druhém kilometru přešlo a běželo se docela fajn. Ovšem tempo bylo hrozivé. Snažil jsem se držet tep v nízké hladině, ale opravdu to nebylo moc slavné. Navíc mi došlo, že možná to podměřování hodinek, na které jsem si stěžoval v poslední době je skutečnost a špatně měří pás. Ale dám tomu ještě pár testů.
Každopádně 5 km za 32 a něco je hrozné a důkazem, že je třeba začít brát trénink vážně.

Dnes jsem se navíc dozvěděl, že se kamarád přihlásil sice na zářijových 10 km, ale o týden později (Metro běh v rámci PIM). No a tak mám dilema, jestli si věřit natolik a přihlásit se na dva závody po sobě v rozmezí jednoho týdne. Na odpočinek by to mělo tak asi vyjít, ale jak jsem to tak dneska viděl, tak budu muset ještě hodně zabrat. Ale výzva to je...

Dneska jsem v Nike+ Active doběhl Londýn:

Nevím čím to, možná se mi to včera zalíbilo, nebo jsem si uvědomil, že dneska rychleji stejně běžen nemůžu, ale vydal jsem se zase na hodinový výběh s tepovou frekvencí kolem 140. Dneska to bylo tedy o trochu víc (145) a rychlost jsem musel stahovat o trochu dříve (nebo spíš jsem neměl pár minut nucenou pauzu jako včera) a tak to za hodinu bylo přesně 7,5 kilometru.
Uvědomuji si, že bych tímhle tempem zvládnul asi  mnohem delší vzdálenosti. Ale, kdo by o to stál, že? :). Každopádně uvidím, jestli to po pár týdnech v tréninku na něco bude.

Dneska jsem začal pracovat na tréninku z hlediska výdrže a nízké tepové frekvence. Stanovil jsem si 60% TFmax na 140 - 145 bpm a rozhodl se uběhnout v této zátěži hodinu. Dneska to tedy nebylo o vzdálenosti či rychlosti, ale o tom, udržet se tomhle tempu, kdy by mělo docházet k efektivnímu spalování tuků a trénink by měl přispívat k zrychlení na vzdálenosti, kde bojuji s tím, že jsem pomalý.
Každopádně jsem začal někde na 8,3 km/h a postupně sledoval jak první dva kilometry jde všechno ok. Pak bylo třeba trochu ubrat a tak postupně dosáhnout hodiny.
Rychlost jsem vždy stahoval o 0,1 km/h když tep přesáhl 145 tepů za minutu. Na konci jsem měl rychlost 7,1 a výrazněji jsem musel zpomalovat až v poslední čtvrthodině.
Musím říct, že běh to byl velmi odlišný, dechu se opravdu dostávalo tak, že by člověk zvládl v pohodě konverzovat a na konci jsem se necítil ani unavený. Také jsem toho až tolik nevypotil. Normálně se ze mě po kratším běhu leje a tentokrát jsem byl v tomhle měřítku jen trochu víc "orosený" :).
Každopádně hodiny se zas někde kolem pátého kilometru vydaly jinou cestou a tak nakonec naměřily dokonce 8,28 km. Pás ukázal nějakých 7,7. A to přesně za jednu hodinu.
Tepová frekvence na grafu ale sedí, a průměr je těch 140.

Po třech dnech kdy jsem neměl šanci vyběhnout a nakonec to uvítal jako optimální odpočinek po nedělní desítce jsem dneska vyrazil na standardních pět kilometrů.
Díky srážce s blbcem v práci bylo o čem přemýšlet a nakonec to docela rychle uteklo. Zařadil jsem novou metodu 400+600 s rychlostmi 12 a 10 a na pěti kilometrech jsem byl za velmi spokojených 28:25.
Hodinky dle zvyku o 750 metrů méně :).
Další plán je sobota - hodinový běh s tepovkou do 140 (na což jsem hodně zvědavý), no a pak se uvidí, jak se budu v neděli cítit. Samozřejmě by byla ideální další desítka, ale nechám to na situaci.

Tak po včerejší euforii jsem čekal, že to půjde samo a samozřejmě to bylo trochu jinak. Nejprve jsem to rozběhl jako včera - každých prvních 400 metrů z každého kilometru rychlostí 12 km/h, doběh pak 10 km/h. Ale u čtvrtého kilometru mi došlo, že to takhle nepůjde.
Nejdřív jsem uvažoval o zkrácení na standardních 5 km, ale pak jsem radši zvolnil pod 10 a trochu popadl  dech. Mez pátým a sedmým kilometrem přišla krátká krize a pak už to bylo jen o tom doběhnout. Moc se zrychlovat nedalo, takže jsem se držel mezi 9,5 a 10 po celý zbytek.
Na 5 km to bylo 28:52 a na 10 km pak 59:51. Žádná velká sláva, rozhodně jsem do toho dal víc, než jsem čekal, ale pod hodinu to bylo. Časy jsou z pásu, hodinky si zas dělaly, co chtěly a na konci jsem fakt už neměl sílu to doběhnout na 11 km.
Tepovka se dlouho držela pod 170, akorát při rychlejších úsecích skákala k 180. Poslední tři kilometry pak byl nějaký problém s měřením, protože pochybuji, že bych se tak zklidnil.

Dneska jsem chvilku uvažoval, že vyběhnu ven, ale nakonec se zatáhlo tak, že to ještě na krátký rukáv nebylo. Takže jsem vyběhl jako obvykle s vidinou pěti kilometrů v standardním tempu.
Ale jelikož mě to už na začátku začalo nudit, řekl jsem si, že si dám rychlejší intervaly. Takže jsem každý kilometr začínal v tempu 12 km/h na 400 metrů a pak to vyklusal na 10 km/h do konce kilometru. A pak znovu.
A musím říct, že jsem z toho měl hodně dobrý pocit. Při prvních třech intervalech se mi i tepovka držela hezky dole a hlavně jsem se pak dokázal uklidnit do velmi klidné hladiny. Nemusel jsem nic zkracovat a běželo se tak nějak zlehka.
Pět kilometrů tak bylo za 28:38 a chvilku jsem koketoval s delší tratí. Ale protože si chci nechat možnost vyběhnout ještě zítra a možná se pokusit o desítku, tak jsem po 5,7 km skončil.
Ale pocity velmi pozitivní. Určitě tenhle typ tréninku zařadím, protože přesně s tímhle mám aktuálně v terénu problém - když se rozběhnu, tak po nějakém čase mi dojde dech a zpomalím víc, než na normální tempo a pak už nezvládnu zrychlit. A navíc pás je na tenhle typ běhu úplně ideální, neodpustí ani metr a rychlost dokáže udržet za mě.

Opravdu spíš pohodový výběh, bez nějakých lámání rekordů a intervalů. Dodržet pouze 5 km pod 30 minut a trochu si zapřemýšlet. Povedlo se, přestože hodinky byly opět proti - tj. už standardních 5,7 reálných km uběhnuto. Tempo stabilní 6 min / km s zrychlením na posledním půlkilometru kvůli času.
Třetí den v kuse, ale nepozoruji žádné problémy. Včera jsem mazal koňskou mastí a večer Voltarenem, abych vyzkoušel, jestli bolesti přejdou. Dneska to bylo opravdu lepší.
Každopádně jsem se včera rozhodl, že je dobrý nápad vyrazit do nějakého specializovaného obchodu s běžeckými botami a fakt se nechat proměřit a třeba si i nechat doporučit. Po neutuchajících chválách na personál Triexpertu to asi zkusím tam. Navíc jsem zjistil, že prodávají i Nike, což mi velmi usnadňuje rozhodování. Teď si na to ještě najít to odpoledne.

Dneska jsem se cítil nad očekávání dobře a tak jsem zkusil vyběhnout. Krom drobné bolesti holení a občas ze začátku kotníků to docela šlo.Tempo jsem zvolil volné - 10 km/h a až poslední kilometr jsem zrychlil, abych dal čas na 5 km pod 30 minut (29:52).
Bohužel to dneska vůbec neutíkalo a tak to bylo spíš z povinnosti. Tep byl taky hrozný - po třetím kilometru se nebezpečně přibližoval 180.
Takže takový průměr, a jako obvykle hodinky 5 km, pás 5,7...
Na konci už se to tak ustálilo, že jsem uvažoval o delší trase, ale pak jsem si to rozmyslel a radši si tám ještě jednou alespoň 5 km zítra.

V Nike+ Active jsem evidentně zdolal Stockholm :)

Minulý týden nedovoloval moc vyběhnout. Bolesti nohou po nedělní desítce nějak nemohly odeznít, pak začaly zlobit kotníky a k tomu se přidal kloub u pravého palce.
Ale dneska už nebylo vyhnutí a svědomí mě hnalo k pásu (venku je ještě kolem 5 stupňů). Hodinky nezklamaly a hned od počátku podměřovaly o 100 metrů na kilometr. Skoro jako by to bylo přesně.
Každopádně jsem si na víc než 5 km netroufal a tak jsem po prvním kilometru nasadil vyšší tempo. Tedy první 10 km/h a ostatní čtyři na 10,5. Cekový čas byl tedy s malým zrychlením na závěr 28:55 na 5 km, což mi udělalo velkou radost. Zbytek jsem doklusal kvůli hodinkám na 5,7 km.

Od včera jsem tušil, že mi to dneska nedá. Nedalo, ale plánem nebyl žádná dlouhý úsek. Když jsem se ale rozběhl, řekl jsem si, že bych mohl zkusit 10 km stabilním tempem. Nasadil jsem 10 km/h a tak nějak to ubíhalo. Bohužel hodinky byly opět proti. A to docela přesně. Na každém kilometru jsem nabral 100 metrů. Takže na konci, kdy jsem dochvátal do desátého kilometru, hodinky měly teprve devítku.
Ale dneska jsem se rozhodl věřit pásu. Už proto, že tempo sedělo a vsadit na hodinky by znamenalo běžet namísto deseti jedenáct kilometrů. Sice jsem chvílemi měl to odhodlání, ale nakonec jsem dal přednost doběhnout desítku podle měření pásu pod 1 hodinu.
Povedlo se, ikdyž těsně: 59:47 :). Ale dobrý pocit z toho mám.
Měl jsem také šanci vyzkoušet, jak se mi bude chovat tepovka při stabilním tempu a takovéto vzdálenosti. Do šestého kilometru se to dalo udržet někde mírně nad 160, ale pak to šlo nekontrolovaně nahoru. Ke konci jsem byl už nad 180 a to není žádná sláva.
Určitě si potřebuju co nejdříve venku srovnat tempa a vzdálenosti, abych měl představu s čím vlastně bojuju.
Desítku jsem jsem dneska nezačal měsíc jen tak. Je to taková malá pocta Caballo Blancovi, člověku, který byl obrovskou inspirací všem, co běhají pro radost.

Po prvním venkovním běhu jsem si musel dát chtě, nechtě delší pauzu. Dostavila se obvyklá únava konkrétních svalových partií, kterou jsem znal z loňska. Takže hlavně novým způsobem zatížená lýtka a unavaná prostě nedovolila další brzký běh. Do toho se pak přimíchaly ke konci dny, kdy běh zase nedovolovala únava, nevyspání, nebo jiný program.
Každopádně to dnes šlo z počátku téměř samo. Při prvním kilometru jsem si říkal, že by bylo se vrátit k pravidlu alespoň jedné desítky měsíčně. Ale pak jsem zjitil, že se mi extrémně rozchází měření na hodinkách a na pásu a to tak, že jsem nabíral přes 100 metrů na každém kilometru. A to je hodně demotivující. Když vím, že běžím 10 km/h a hodinky se mě snaží přesvědčit, že mám 6:40 / km, tak člověka nějak přejde chuť. Na pěti kilometrech jsem nabral 800 metrů a tak mi došlo, že abych si mohl připsat desítku, musel bych dát tak asi 12 km a na to jsem dneska opravdu neměl.
Takže jsem si dal pár rychlejších úseků a před šestým kilometrem to zapíchnul. Pokusím se najít důvod takového rozcházení časů, protože to by mě pak fakt bavilo výrazně méně....
Dnes se taky běžel Hervis půlmaraton. Bohužel se moc nevydařilo počasí a v zamračené praze při osmi stupních a větru to nebylo asi úplně ideální. Ale přesto jsem jim tam záviděl. Vypadalo to na skvělou amtosféru a tak si říkám, jestli stihnu do příštího roku natrénovat, abych mohl na půlmaraton už pomýšlet. Ale to je ještě hodně brzo, teď mi bude stačit, když se venku udělá běhatelno a já se zvládnu připravit na zářijovou desítku.

Víkend se ukázal být velmi jarním a bylo oba dny krásně. Protože jsem v sobotu odpočíval, nebylo vyhnutí a dneska jsem musel vyběhnout, počasí úplně zvalo.
Nejdřív jsem uvažoval, jestli s sebou tahat tu horu techniky, ale nakonec jsem měl všechno :). Alespoň to můžu správně vyhodnotit...:)
Každopádně jsem zvolil boty s vyšším tlumením paty, aby přechod z pásu nebyl tak citelný. A protože jsem je na sobě neměl od loňského června (přibližně), kdy jsem přešel na Free, připadal jsem ji nejprve jak pérák. Poskakoval jsem a upaloval, až se za mnou prášilo. Říkal jsem si, jak jsem se podcenil a venku mi to běží výrazně líp, než uvnitř. Ale samozřejmě, že to byla euforie a po prvním kilometru mi došel dech.
Takže jsem zvolnil a časy na to taky vypadají. Ale bylo to poprvé venku a nakonec jsem dneska neběžel na čas, ale užít si to počasí. To se mi ke konci, kdy jsem se už trochu srovnal (a závěr cesty je z mírného kopečka) povedlo.
Každopádně se těším, až se takovéhle počasí dostaví natrvalo, protože je co zlepšovat...

Dneska mě všechno odrazovalo od nazutí běžeckých bot. Hlavně tedy svaly na vnější straně lýtek (není divné, že netuším, jak se jmenují?). Každopádně nevím, jestli to mám z minulého běhu, nebo nových bot, ve kterých trávím den. Přesto jsem myslel, že to rozběhám.
Moc to nešlo a kdybych se před sebou nestyděl, tak to zaklapnu už po prvním kilometru. Ale napadlo mě, zkusit si dát alespoň pár rychlejších intervalů, když stejně nedám žádnou velkou dálku.
Takže jsem šel vždy prvních 200-400 metrů každého kilometru na 12,3. Ostatně, je to dobře vidět na grafu.
Když se situace po třetím kilometru nelepšila, zapíchnul jsem to s nouzovým minimem délky. Snad se to o víkendu poddá a třeba vyběhnu i ven.

Dnešní běh byl takový nijaký. Přestože jsem měl na počátku ambice na nějakých 7 km, změnil jsem to v průběhu na zvyšování rychlosti. Takže jsem třetí a pátý kilometr běžel rychlostí 11 km/h a zbytek 10,5.
Žádná velká zábava to nebyla a uvědomil jsem si, že si budu muset velmi brzy vybrat. Buď si budu běhat svoje poklidné běhy desítkou za hodinu a bavit se, nebo se pokusím něco udělat s tím, upřímně řečeno, dost podprůměrným časem a bude to bolet. Počkám na srovnání s reálnými hodnotami z venku a říznu do toho :).
Dnes se opět rozcházely hodinky dost výrazně s pásem, takže přestože jsem měl naměřeno 5 km za 29:01, uběhnout jsem si musel 5,31. Graf níže.
Ještě jednu zvláštnost měl dnešní běh - dopoledne mi dorazil Nike+ FuelBand a tak jsem ho hned vyzkoušel. Na nějaké srovnávání je brzy, ale začínám mít pocit, že na mě visí trochu moc techniky... GPS sporttester, FuelBand, hrudní pás, iPod... :)

Po osmi dnech odpočinku jsem už dneska nemohl odolat a vyběhl. První pocit nebyl nic moc, stále se ozývají lýtkové kosti a levý kotník, ale po zahřátí to bylo dobré.
Nasadil jsem tempo 10 na první kilometr a druhý už zvýšil na 10,5, protože mi to přišlo pomalé. Třetí jsem šel na 11 a čtvrtý zpomalil na 10,5. Pátý jsem opět přidal na 11 a doběhl 5 km za 29:00.
Ovšem hodinky se dneska extrémně rozcházely s pásem, takže jsem si musel dát dalších 360 metrů, abych měl u Nike+ splněnu alespoň tu pětku.
Nakonec ale moc dobrý pocit, evidentně mi to chybělo. Doufám, že s tím ze sebe dostanu i to kolísavé nachladnutí, které se zjevuje velmi náhodně.
Taky si dávám předsevzetí alespoň den mezi běháním odpočívat. Minule se mi to ignorovat nevyplatilo.
A je ještě se na co těšit - na celnici se mi od soboty válí Nike+ Fuel Band. Tak snad zítra už budu testovat...

Tak jsem to o víkendu asi opravdu přehnal. Ráno jsem vstal a měl pocit že se po mně projel parní válec. Téměr v předklonu jsem došel do práce a cely den se hýbat spíše jen v horizontálně ve stylu "a celý se otočit můžeš?". Každopádně to beru jako další přímluvu těla, abych neblbnul a přidával si trochu a mírou. Beru to tedy vážně a přestože jsem myslel, že to dneska rozbéhám si ordinuji klid v teple a to pokud to bude nutné až do konce týdne. Snad to pomůže a příští týden budu moci s nějakými rozumnými vzdálenostmi zase vyběhnout.

Přiznám se hned na začátku - byl to pokus o 10 km. Ale zároveň jsem měl jasno v tom, že to musí být pod hodinu a tak jsem nasadil vyšší tempo. Bohužel se po šestém kilometru dostavila zeď a prostě to nešlo dál. Tak snad příště. Nebo spíš natrénovat rychlejším tempem kratší vzdálenosti nad 5 km a pak to doběhnout do deseti.

Včera jsem z nutných důvodů vynechal a dneska si mi také dvakrát nechtělo, ale přemluvil jsem se. Nohy sice opět kolem kotníků protestovaly, ale tentokrát po celou dobu a rozběhat to šlo jen velmi těžko. Připadá mi, že jsem minulý měsíc opravdu přepálil a teď bych si měl dát nějakou delší pauzu, aby se to trochu srovnalo.
Každopádně ikdyž se mi dnes opět měření dost rozcházelo, nedbal jsem na to a zrychloval z 10 až na 11,5 na konci. V grafu je to vidět, ale chybí tam cca 160 metrů na 5 km, o které mi pás naměřil víc. Takže (snad) reálných 5 km za 29:25.

Dneska to byla hlavně povinnost. Sice jsem neběžel od středy minulého týdne, ale jiné starosti a hlavně ten zavádějící pocit uspokojení z 80 km zaběhnutých za únor, mě trochu chlácholily. Ale teoreticky si pomýšlím na to, že bych stovku uběhnutých kilometrů zkusil už v březnu, přestože ji mám v plánu až na květen.
Každopádně rozběh byl tuhý, překvapivě i po tolika dnech odpočinku mě pobolívávaly holeně. Ale to se postupně rozhýbalo a tak nějak to utíkalo. Dnes se mi hodně rozcházely hodinky s pásem a tentokrát v negativním smyslu. Takže reálně jsem měl ještě 250 metrů navrch, abych si udělal celých šest na hodinkách. Ale jako vždycky, uběhl jsem tu nevýhodnější vzdálenost.
Tepovka mi lítala, protože jsem se snažil trochu srovnat měření a tak jsem asi dva kilometry běžel pod 5:30 (reálně, na měření se to neprojevilo).
Dneska jsem si také přinesl nová sluchátka, určená právě pro sport. Mají voděodolný plášť a hlavně držáky k ušní chrupavce, takže nevypadávají. Narychlo jsem je vybalil a běžel, ale ještě je pořádně prozkoumám a napíšu něco víc.

Dnešek byl na běhání naprosto nevhodný. Krom špatné nálady jsem v noci téměr nespal a nestihl oběd. Alespoň jsem měl jistotu, že nepojedu z cukru, ale z tuků :).
Nebýt toho, že to byl poslední den měsíce a ještě navíc byla vyhlášena Nike+ Leap Day Challenge, tak mi to nedalo.
Naplánoval jsem si 4 míle, tj. 6,5 km. Někde po druhém kilometru se se mnou začala dohadovat levá holeň, jakože bych si to měl rozmyslet. Nerozmyslel.
Ke konci se začal trochu rozjíždět kilometrový měřák na pásu a hodinkách, takže v reálu to bude o něco málo méně, než těch 7,12.

Nike připravilo Challenge pro 29. února - Leap Day Challenge. Koná se pouze v přechodném roce, tedy jednou za 4 roky a jde v ní pouze o to, uběhnout maximum mil. Přihlásit se lze zde: http://nikerunning.nike.com/nikeos/p/nikeplus/en_US/plus/#//challenges/detail/1978149681/ a zítra se pak pokusit zabojovat...

Po New Yorku, Paříži jsem proběhl i Tokyo. Zatím sice virtuálně s Nike+ Active, ale za 18 dní. Další dám Rio deJaneiro a určitě rychleji.

Dneska jsem měl v plánu odpočinkový den. Dopoledne jsem strávil na nezáživné konferenci a cestou domů v dešti a větru jsem si říkal, že si v klidu dám nohy nahoru, kávu a budu si číst.
Ale někde uprostřed toho čtení jsem si uvědomil, že mi nějaký ten výběh chybí a spravil by mi náladu. Tak jsem to šel zkusit.
Cítil jsem docela nohy, jak jsem teď běžel dva dny po sobě, ale po cca dvou kilometrech se to poddalo. Chvíli jsem uvažoval o desítce, kterou si ještě kvůli nachlazení dlužím, ale úplně fit ještě nejsem a hned na začátku jsem zvolil vcelku rychlejší tempo.
Takže jsem si pohlídal, abych měl 5 km pod 30 minut a pak jsem si zrychlil a poslední kilometr dal rychlejší. Pocit je to dobrý, až mám pocit, že zítra poběžím zas...

Přestože jsem se sotva (a ještě ne úplně) zbavil nachlazení z víkendu, dnešní počasí a nebezpečí toho, že se zhorší, mi nedalo a prostě jsem musel vyběhnout ven.
Přestože jsem měl téměr týden kompletní pauzu, tak jsem první dva kilometry velmi výrazně cítil holeně a kotníky. A to tak, jako bych včera uběhl nějakou delší vzdálenost.
Každopádně to ale po druhém kilometru přešlo a běželo se docela fajn. Ovšem tempo bylo hrozivé. Snažil jsem se držet tep v nízké hladině, ale opravdu to nebylo moc slavné. Navíc mi došlo, že možná to podměřování hodinek, na které jsem si stěžoval v poslední době je skutečnost a špatně měří pás. Ale dám tomu ještě pár testů.
Každopádně 5 km za 32 a něco je hrozné a důkazem, že je třeba začít brát trénink vážně.

Dnes jsem se navíc dozvěděl, že se kamarád přihlásil sice na zářijových 10 km, ale o týden později (Metro běh v rámci PIM). No a tak mám dilema, jestli si věřit natolik a přihlásit se na dva závody po sobě v rozmezí jednoho týdne. Na odpočinek by to mělo tak asi vyjít, ale jak jsem to tak dneska viděl, tak budu muset ještě hodně zabrat. Ale výzva to je...

Dneska jsem v Nike+ Active doběhl Londýn:

Nevím čím to, možná se mi to včera zalíbilo, nebo jsem si uvědomil, že dneska rychleji stejně běžen nemůžu, ale vydal jsem se zase na hodinový výběh s tepovou frekvencí kolem 140. Dneska to bylo tedy o trochu víc (145) a rychlost jsem musel stahovat o trochu dříve (nebo spíš jsem neměl pár minut nucenou pauzu jako včera) a tak to za hodinu bylo přesně 7,5 kilometru.
Uvědomuji si, že bych tímhle tempem zvládnul asi  mnohem delší vzdálenosti. Ale, kdo by o to stál, že? :). Každopádně uvidím, jestli to po pár týdnech v tréninku na něco bude.

Dneska jsem začal pracovat na tréninku z hlediska výdrže a nízké tepové frekvence. Stanovil jsem si 60% TFmax na 140 - 145 bpm a rozhodl se uběhnout v této zátěži hodinu. Dneska to tedy nebylo o vzdálenosti či rychlosti, ale o tom, udržet se tomhle tempu, kdy by mělo docházet k efektivnímu spalování tuků a trénink by měl přispívat k zrychlení na vzdálenosti, kde bojuji s tím, že jsem pomalý.
Každopádně jsem začal někde na 8,3 km/h a postupně sledoval jak první dva kilometry jde všechno ok. Pak bylo třeba trochu ubrat a tak postupně dosáhnout hodiny.
Rychlost jsem vždy stahoval o 0,1 km/h když tep přesáhl 145 tepů za minutu. Na konci jsem měl rychlost 7,1 a výrazněji jsem musel zpomalovat až v poslední čtvrthodině.
Musím říct, že běh to byl velmi odlišný, dechu se opravdu dostávalo tak, že by člověk zvládl v pohodě konverzovat a na konci jsem se necítil ani unavený. Také jsem toho až tolik nevypotil. Normálně se ze mě po kratším běhu leje a tentokrát jsem byl v tomhle měřítku jen trochu víc "orosený" :).
Každopádně hodiny se zas někde kolem pátého kilometru vydaly jinou cestou a tak nakonec naměřily dokonce 8,28 km. Pás ukázal nějakých 7,7. A to přesně za jednu hodinu.
Tepová frekvence na grafu ale sedí, a průměr je těch 140.

Po třech dnech kdy jsem neměl šanci vyběhnout a nakonec to uvítal jako optimální odpočinek po nedělní desítce jsem dneska vyrazil na standardních pět kilometrů.
Díky srážce s blbcem v práci bylo o čem přemýšlet a nakonec to docela rychle uteklo. Zařadil jsem novou metodu 400+600 s rychlostmi 12 a 10 a na pěti kilometrech jsem byl za velmi spokojených 28:25.
Hodinky dle zvyku o 750 metrů méně :).
Další plán je sobota - hodinový běh s tepovkou do 140 (na což jsem hodně zvědavý), no a pak se uvidí, jak se budu v neděli cítit. Samozřejmě by byla ideální další desítka, ale nechám to na situaci.

Tak po včerejší euforii jsem čekal, že to půjde samo a samozřejmě to bylo trochu jinak. Nejprve jsem to rozběhl jako včera - každých prvních 400 metrů z každého kilometru rychlostí 12 km/h, doběh pak 10 km/h. Ale u čtvrtého kilometru mi došlo, že to takhle nepůjde.
Nejdřív jsem uvažoval o zkrácení na standardních 5 km, ale pak jsem radši zvolnil pod 10 a trochu popadl  dech. Mez pátým a sedmým kilometrem přišla krátká krize a pak už to bylo jen o tom doběhnout. Moc se zrychlovat nedalo, takže jsem se držel mezi 9,5 a 10 po celý zbytek.
Na 5 km to bylo 28:52 a na 10 km pak 59:51. Žádná velká sláva, rozhodně jsem do toho dal víc, než jsem čekal, ale pod hodinu to bylo. Časy jsou z pásu, hodinky si zas dělaly, co chtěly a na konci jsem fakt už neměl sílu to doběhnout na 11 km.
Tepovka se dlouho držela pod 170, akorát při rychlejších úsecích skákala k 180. Poslední tři kilometry pak byl nějaký problém s měřením, protože pochybuji, že bych se tak zklidnil.

Dneska jsem chvilku uvažoval, že vyběhnu ven, ale nakonec se zatáhlo tak, že to ještě na krátký rukáv nebylo. Takže jsem vyběhl jako obvykle s vidinou pěti kilometrů v standardním tempu.
Ale jelikož mě to už na začátku začalo nudit, řekl jsem si, že si dám rychlejší intervaly. Takže jsem každý kilometr začínal v tempu 12 km/h na 400 metrů a pak to vyklusal na 10 km/h do konce kilometru. A pak znovu.
A musím říct, že jsem z toho měl hodně dobrý pocit. Při prvních třech intervalech se mi i tepovka držela hezky dole a hlavně jsem se pak dokázal uklidnit do velmi klidné hladiny. Nemusel jsem nic zkracovat a běželo se tak nějak zlehka.
Pět kilometrů tak bylo za 28:38 a chvilku jsem koketoval s delší tratí. Ale protože si chci nechat možnost vyběhnout ještě zítra a možná se pokusit o desítku, tak jsem po 5,7 km skončil.
Ale pocity velmi pozitivní. Určitě tenhle typ tréninku zařadím, protože přesně s tímhle mám aktuálně v terénu problém - když se rozběhnu, tak po nějakém čase mi dojde dech a zpomalím víc, než na normální tempo a pak už nezvládnu zrychlit. A navíc pás je na tenhle typ běhu úplně ideální, neodpustí ani metr a rychlost dokáže udržet za mě.

Opravdu spíš pohodový výběh, bez nějakých lámání rekordů a intervalů. Dodržet pouze 5 km pod 30 minut a trochu si zapřemýšlet. Povedlo se, přestože hodinky byly opět proti - tj. už standardních 5,7 reálných km uběhnuto. Tempo stabilní 6 min / km s zrychlením na posledním půlkilometru kvůli času.
Třetí den v kuse, ale nepozoruji žádné problémy. Včera jsem mazal koňskou mastí a večer Voltarenem, abych vyzkoušel, jestli bolesti přejdou. Dneska to bylo opravdu lepší.
Každopádně jsem se včera rozhodl, že je dobrý nápad vyrazit do nějakého specializovaného obchodu s běžeckými botami a fakt se nechat proměřit a třeba si i nechat doporučit. Po neutuchajících chválách na personál Triexpertu to asi zkusím tam. Navíc jsem zjistil, že prodávají i Nike, což mi velmi usnadňuje rozhodování. Teď si na to ještě najít to odpoledne.

Dneska jsem se cítil nad očekávání dobře a tak jsem zkusil vyběhnout. Krom drobné bolesti holení a občas ze začátku kotníků to docela šlo.Tempo jsem zvolil volné - 10 km/h a až poslední kilometr jsem zrychlil, abych dal čas na 5 km pod 30 minut (29:52).
Bohužel to dneska vůbec neutíkalo a tak to bylo spíš z povinnosti. Tep byl taky hrozný - po třetím kilometru se nebezpečně přibližoval 180.
Takže takový průměr, a jako obvykle hodinky 5 km, pás 5,7...
Na konci už se to tak ustálilo, že jsem uvažoval o delší trase, ale pak jsem si to rozmyslel a radši si tám ještě jednou alespoň 5 km zítra.

V Nike+ Active jsem evidentně zdolal Stockholm :)

Minulý týden nedovoloval moc vyběhnout. Bolesti nohou po nedělní desítce nějak nemohly odeznít, pak začaly zlobit kotníky a k tomu se přidal kloub u pravého palce.
Ale dneska už nebylo vyhnutí a svědomí mě hnalo k pásu (venku je ještě kolem 5 stupňů). Hodinky nezklamaly a hned od počátku podměřovaly o 100 metrů na kilometr. Skoro jako by to bylo přesně.
Každopádně jsem si na víc než 5 km netroufal a tak jsem po prvním kilometru nasadil vyšší tempo. Tedy první 10 km/h a ostatní čtyři na 10,5. Cekový čas byl tedy s malým zrychlením na závěr 28:55 na 5 km, což mi udělalo velkou radost. Zbytek jsem doklusal kvůli hodinkám na 5,7 km.

Od včera jsem tušil, že mi to dneska nedá. Nedalo, ale plánem nebyl žádná dlouhý úsek. Když jsem se ale rozběhl, řekl jsem si, že bych mohl zkusit 10 km stabilním tempem. Nasadil jsem 10 km/h a tak nějak to ubíhalo. Bohužel hodinky byly opět proti. A to docela přesně. Na každém kilometru jsem nabral 100 metrů. Takže na konci, kdy jsem dochvátal do desátého kilometru, hodinky měly teprve devítku.
Ale dneska jsem se rozhodl věřit pásu. Už proto, že tempo sedělo a vsadit na hodinky by znamenalo běžet namísto deseti jedenáct kilometrů. Sice jsem chvílemi měl to odhodlání, ale nakonec jsem dal přednost doběhnout desítku podle měření pásu pod 1 hodinu.
Povedlo se, ikdyž těsně: 59:47 :). Ale dobrý pocit z toho mám.
Měl jsem také šanci vyzkoušet, jak se mi bude chovat tepovka při stabilním tempu a takovéto vzdálenosti. Do šestého kilometru se to dalo udržet někde mírně nad 160, ale pak to šlo nekontrolovaně nahoru. Ke konci jsem byl už nad 180 a to není žádná sláva.
Určitě si potřebuju co nejdříve venku srovnat tempa a vzdálenosti, abych měl představu s čím vlastně bojuju.
Desítku jsem jsem dneska nezačal měsíc jen tak. Je to taková malá pocta Caballo Blancovi, člověku, který byl obrovskou inspirací všem, co běhají pro radost.

Po prvním venkovním běhu jsem si musel dát chtě, nechtě delší pauzu. Dostavila se obvyklá únava konkrétních svalových partií, kterou jsem znal z loňska. Takže hlavně novým způsobem zatížená lýtka a unavaná prostě nedovolila další brzký běh. Do toho se pak přimíchaly ke konci dny, kdy běh zase nedovolovala únava, nevyspání, nebo jiný program.
Každopádně to dnes šlo z počátku téměř samo. Při prvním kilometru jsem si říkal, že by bylo se vrátit k pravidlu alespoň jedné desítky měsíčně. Ale pak jsem zjitil, že se mi extrémně rozchází měření na hodinkách a na pásu a to tak, že jsem nabíral přes 100 metrů na každém kilometru. A to je hodně demotivující. Když vím, že běžím 10 km/h a hodinky se mě snaží přesvědčit, že mám 6:40 / km, tak člověka nějak přejde chuť. Na pěti kilometrech jsem nabral 800 metrů a tak mi došlo, že abych si mohl připsat desítku, musel bych dát tak asi 12 km a na to jsem dneska opravdu neměl.
Takže jsem si dal pár rychlejších úseků a před šestým kilometrem to zapíchnul. Pokusím se najít důvod takového rozcházení časů, protože to by mě pak fakt bavilo výrazně méně....
Dnes se taky běžel Hervis půlmaraton. Bohužel se moc nevydařilo počasí a v zamračené praze při osmi stupních a větru to nebylo asi úplně ideální. Ale přesto jsem jim tam záviděl. Vypadalo to na skvělou amtosféru a tak si říkám, jestli stihnu do příštího roku natrénovat, abych mohl na půlmaraton už pomýšlet. Ale to je ještě hodně brzo, teď mi bude stačit, když se venku udělá běhatelno a já se zvládnu připravit na zářijovou desítku.

Víkend se ukázal být velmi jarním a bylo oba dny krásně. Protože jsem v sobotu odpočíval, nebylo vyhnutí a dneska jsem musel vyběhnout, počasí úplně zvalo.
Nejdřív jsem uvažoval, jestli s sebou tahat tu horu techniky, ale nakonec jsem měl všechno :). Alespoň to můžu správně vyhodnotit...:)
Každopádně jsem zvolil boty s vyšším tlumením paty, aby přechod z pásu nebyl tak citelný. A protože jsem je na sobě neměl od loňského června (přibližně), kdy jsem přešel na Free, připadal jsem ji nejprve jak pérák. Poskakoval jsem a upaloval, až se za mnou prášilo. Říkal jsem si, jak jsem se podcenil a venku mi to běží výrazně líp, než uvnitř. Ale samozřejmě, že to byla euforie a po prvním kilometru mi došel dech.
Takže jsem zvolnil a časy na to taky vypadají. Ale bylo to poprvé venku a nakonec jsem dneska neběžel na čas, ale užít si to počasí. To se mi ke konci, kdy jsem se už trochu srovnal (a závěr cesty je z mírného kopečka) povedlo.
Každopádně se těším, až se takovéhle počasí dostaví natrvalo, protože je co zlepšovat...

Dneska mě všechno odrazovalo od nazutí běžeckých bot. Hlavně tedy svaly na vnější straně lýtek (není divné, že netuším, jak se jmenují?). Každopádně nevím, jestli to mám z minulého běhu, nebo nových bot, ve kterých trávím den. Přesto jsem myslel, že to rozběhám.
Moc to nešlo a kdybych se před sebou nestyděl, tak to zaklapnu už po prvním kilometru. Ale napadlo mě, zkusit si dát alespoň pár rychlejších intervalů, když stejně nedám žádnou velkou dálku.
Takže jsem šel vždy prvních 200-400 metrů každého kilometru na 12,3. Ostatně, je to dobře vidět na grafu.
Když se situace po třetím kilometru nelepšila, zapíchnul jsem to s nouzovým minimem délky. Snad se to o víkendu poddá a třeba vyběhnu i ven.

Dnešní běh byl takový nijaký. Přestože jsem měl na počátku ambice na nějakých 7 km, změnil jsem to v průběhu na zvyšování rychlosti. Takže jsem třetí a pátý kilometr běžel rychlostí 11 km/h a zbytek 10,5.
Žádná velká zábava to nebyla a uvědomil jsem si, že si budu muset velmi brzy vybrat. Buď si budu běhat svoje poklidné běhy desítkou za hodinu a bavit se, nebo se pokusím něco udělat s tím, upřímně řečeno, dost podprůměrným časem a bude to bolet. Počkám na srovnání s reálnými hodnotami z venku a říznu do toho :).
Dnes se opět rozcházely hodinky dost výrazně s pásem, takže přestože jsem měl naměřeno 5 km za 29:01, uběhnout jsem si musel 5,31. Graf níže.
Ještě jednu zvláštnost měl dnešní běh - dopoledne mi dorazil Nike+ FuelBand a tak jsem ho hned vyzkoušel. Na nějaké srovnávání je brzy, ale začínám mít pocit, že na mě visí trochu moc techniky... GPS sporttester, FuelBand, hrudní pás, iPod... :)

Po osmi dnech odpočinku jsem už dneska nemohl odolat a vyběhl. První pocit nebyl nic moc, stále se ozývají lýtkové kosti a levý kotník, ale po zahřátí to bylo dobré.
Nasadil jsem tempo 10 na první kilometr a druhý už zvýšil na 10,5, protože mi to přišlo pomalé. Třetí jsem šel na 11 a čtvrtý zpomalil na 10,5. Pátý jsem opět přidal na 11 a doběhl 5 km za 29:00.
Ovšem hodinky se dneska extrémně rozcházely s pásem, takže jsem si musel dát dalších 360 metrů, abych měl u Nike+ splněnu alespoň tu pětku.
Nakonec ale moc dobrý pocit, evidentně mi to chybělo. Doufám, že s tím ze sebe dostanu i to kolísavé nachladnutí, které se zjevuje velmi náhodně.
Taky si dávám předsevzetí alespoň den mezi běháním odpočívat. Minule se mi to ignorovat nevyplatilo.
A je ještě se na co těšit - na celnici se mi od soboty válí Nike+ Fuel Band. Tak snad zítra už budu testovat...

Tak jsem to o víkendu asi opravdu přehnal. Ráno jsem vstal a měl pocit že se po mně projel parní válec. Téměr v předklonu jsem došel do práce a cely den se hýbat spíše jen v horizontálně ve stylu "a celý se otočit můžeš?". Každopádně to beru jako další přímluvu těla, abych neblbnul a přidával si trochu a mírou. Beru to tedy vážně a přestože jsem myslel, že to dneska rozbéhám si ordinuji klid v teple a to pokud to bude nutné až do konce týdne. Snad to pomůže a příští týden budu moci s nějakými rozumnými vzdálenostmi zase vyběhnout.

Přiznám se hned na začátku - byl to pokus o 10 km. Ale zároveň jsem měl jasno v tom, že to musí být pod hodinu a tak jsem nasadil vyšší tempo. Bohužel se po šestém kilometru dostavila zeď a prostě to nešlo dál. Tak snad příště. Nebo spíš natrénovat rychlejším tempem kratší vzdálenosti nad 5 km a pak to doběhnout do deseti.

Včera jsem z nutných důvodů vynechal a dneska si mi také dvakrát nechtělo, ale přemluvil jsem se. Nohy sice opět kolem kotníků protestovaly, ale tentokrát po celou dobu a rozběhat to šlo jen velmi těžko. Připadá mi, že jsem minulý měsíc opravdu přepálil a teď bych si měl dát nějakou delší pauzu, aby se to trochu srovnalo.
Každopádně ikdyž se mi dnes opět měření dost rozcházelo, nedbal jsem na to a zrychloval z 10 až na 11,5 na konci. V grafu je to vidět, ale chybí tam cca 160 metrů na 5 km, o které mi pás naměřil víc. Takže (snad) reálných 5 km za 29:25.

Dneska to byla hlavně povinnost. Sice jsem neběžel od středy minulého týdne, ale jiné starosti a hlavně ten zavádějící pocit uspokojení z 80 km zaběhnutých za únor, mě trochu chlácholily. Ale teoreticky si pomýšlím na to, že bych stovku uběhnutých kilometrů zkusil už v březnu, přestože ji mám v plánu až na květen.
Každopádně rozběh byl tuhý, překvapivě i po tolika dnech odpočinku mě pobolívávaly holeně. Ale to se postupně rozhýbalo a tak nějak to utíkalo. Dnes se mi hodně rozcházely hodinky s pásem a tentokrát v negativním smyslu. Takže reálně jsem měl ještě 250 metrů navrch, abych si udělal celých šest na hodinkách. Ale jako vždycky, uběhl jsem tu nevýhodnější vzdálenost.
Tepovka mi lítala, protože jsem se snažil trochu srovnat měření a tak jsem asi dva kilometry běžel pod 5:30 (reálně, na měření se to neprojevilo).
Dneska jsem si také přinesl nová sluchátka, určená právě pro sport. Mají voděodolný plášť a hlavně držáky k ušní chrupavce, takže nevypadávají. Narychlo jsem je vybalil a běžel, ale ještě je pořádně prozkoumám a napíšu něco víc.

Dnešek byl na běhání naprosto nevhodný. Krom špatné nálady jsem v noci téměr nespal a nestihl oběd. Alespoň jsem měl jistotu, že nepojedu z cukru, ale z tuků :).
Nebýt toho, že to byl poslední den měsíce a ještě navíc byla vyhlášena Nike+ Leap Day Challenge, tak mi to nedalo.
Naplánoval jsem si 4 míle, tj. 6,5 km. Někde po druhém kilometru se se mnou začala dohadovat levá holeň, jakože bych si to měl rozmyslet. Nerozmyslel.
Ke konci se začal trochu rozjíždět kilometrový měřák na pásu a hodinkách, takže v reálu to bude o něco málo méně, než těch 7,12.

Nike připravilo Challenge pro 29. února - Leap Day Challenge. Koná se pouze v přechodném roce, tedy jednou za 4 roky a jde v ní pouze o to, uběhnout maximum mil. Přihlásit se lze zde: http://nikerunning.nike.com/nikeos/p/nikeplus/en_US/plus/#//challenges/detail/1978149681/ a zítra se pak pokusit zabojovat...

Po New Yorku, Paříži jsem proběhl i Tokyo. Zatím sice virtuálně s Nike+ Active, ale za 18 dní. Další dám Rio deJaneiro a určitě rychleji.

Dneska jsem měl v plánu odpočinkový den. Dopoledne jsem strávil na nezáživné konferenci a cestou domů v dešti a větru jsem si říkal, že si v klidu dám nohy nahoru, kávu a budu si číst.
Ale někde uprostřed toho čtení jsem si uvědomil, že mi nějaký ten výběh chybí a spravil by mi náladu. Tak jsem to šel zkusit.
Cítil jsem docela nohy, jak jsem teď běžel dva dny po sobě, ale po cca dvou kilometrech se to poddalo. Chvíli jsem uvažoval o desítce, kterou si ještě kvůli nachlazení dlužím, ale úplně fit ještě nejsem a hned na začátku jsem zvolil vcelku rychlejší tempo.
Takže jsem si pohlídal, abych měl 5 km pod 30 minut a pak jsem si zrychlil a poslední kilometr dal rychlejší. Pocit je to dobrý, až mám pocit, že zítra poběžím zas...